Když se podívám zpět, každá naše dovolená je vždy obohacena o zastávku v tomto nádherném, supermoderním a luxusním městě. Poprvé jsme ji společně navštívili v roce 2013, kdy jsme po 6 měsících vztahu zamířili na naši první dovolenou na Bali. Už tehdy jsme si říkali, že to není naše poslední zastávka. A taky nebyla.
O další rok později v roce 2014 následovala dovolená na Mauritiu a v roce 2015 jsme přejížděli do Emirátu Ras Al Khaimah. V roce 2016 žádná dovolená v zahraničí nebyla, ale letos jsme si to naším vycestováním vynahradili a navštívili Dubai již počtvrté.
Na Dubai je krásné to, že pokaždé když přijedete znovu, Vás má stále co překvapovat. Naopak něco už vnímáte jako běžnou součást města – stejně jako v Praze Orloj. Burj Khalifa a fontána nikdy nezklame, zavřené klimatizované zastávky ve městě Vám už nepřijdou neobvyklé, wi-fi v metru je bez debat samozřejmostí a i když je venku neuvěřitelné horko a Dubai je v tomto směru velice tolerantní, vždy je slušné, když máte zakrytá ramena a kolena. Co se týče nošení burky, ani nemluvím. Přijde mi to jako naprosto normální věc, která je součásti jejich kultury.
Na skok v Dubai – 1.11.2017
Po příletu nás čekalo 29 stupňů a nekonečná fronta na taxi službu. Nakonec jsme měli to potěšení, že nám vybrali za taxi limuzínu. Asi Vám nemusím zdůrazňovat, že za takovýto servis si trošku připlatíte. Naštěstí jsme jeli jen 9km. Ubytovali jsme se v hotelu Gateway poblíž letiště a záměr byl jasný. Především se vyspat, zajít co nejpozději na snídani a vyrazit do města.
Check in v hotelu byl v celku rychlý a my šli už kolem druhé hodiny ráno spát. Co se týče snídaně, tak nás velice potěšila otevírací doba: od 7 do 11 hodin. Naplánovali jsme si, že kolem 10:30 by se snídaně už zvládnout mohla. Nicméně kolem 8 hodiny jsme poznali, že jídelna je o 1 patro výš nad naším pokojem a užívali jsme si probuzení střídavým posouváním židlí po podlaze. Check out jsme stihli za minutu 12 a vyrazili na metro. V metru následoval jeden přestup ze zelené linky na červenou ve stanici Burjuman – kde se nacházejí lampy od české firmy Lasvit v podobě medúz. Člověk je chvilku pyšný na zlaté české ručičky…..no a pokračujeme dál až do stanice Burj Khalifa – Dubai Mall.
Po odpoledni stráveném kolem Dubai Mall a zhlédnutím fontány, míříme opět na letiště. Jen si tak v metru říkáme, na jaký terminál vlastně jedeme a kdy máme vystoupit. Terminal 1 nebo až ten další terminál 3. Vystupujeme raději dřív než později. Máme naštěstí cca 3 hodinky do odletu, takže nejsme ve stresu. Po krátkém bloudění na terminálu 1 přicházíme ke kontrole, kde ukazujeme letenky a zároveň se dozvídáme, že odlet máme z terminálu 3. Ok….dojdeme tam pešky, to bude jako u nás, pomyslíme si. Nakonec nám to nedá a jdeme se raději zeptat na Informace, kde nás informují, že můžeme na terminál přejet autobusem. Neděláme hrdiny a v momente, kdy přijdeme na zastávku a zastaví nám autobus, se raději ptám: Are you going to terminal 3? Poté co mi odkývne že ano, nasedáme.
Kontroly proběhly rychle, a my měli ještě 2 hodinky do odletu. Říkali jsme si, že tady je toho tolik, že si vybereme místo, kde si dáme večeři. Jen jsme netušili, že budou probíhat nějaké přestavby a spoustu kavárniček a restaurací bude zavřených. Nakonec nás nezklamala naše oblíbená síť Costa coffee, kde jsem si já vybrala rýži s hovězím masem a zeleninou. Martin neodolal šunkovo-sýrovému toastu. S plnými bříšky jsme nastoupili do letadla, které mělo namířeno do Thajska na Phuket.
