Jak už jsem psala v předchozím článku, náš odlet do Bangkoku byl ve 22:30 hod. Za 2 hodinky jsme přistáli, vyzvedli si batohy a řešili následující problém. Kde a jak si seženeme nějaký nocleh – obzvlášť v tuhle hodinu. Bohužel sim karta z Kambodži už byla vyčerpaná a tu z Thajska jsme nemohli aktivovat. Naštěstí jsme na letišti sehnali připojení k wifi (sice na 1 hodinu, ale i tak nám to stačilo). Hostel jsme sehnali a byl cca 15 minut chůze od letiště s non-stop recepcí a snídaní v ceně. Měli jsme štěstí, že platba mohla být provedena i online přes internet, protože jsme u sebe neměli žádné thajské bathy.
Hostel byl pěkně zařízený, nový a s příjemným personálem. Vzhledem k tomu, že jsme se vyřízených víz dočkali po více než týdnu od podání žádosti, nakonec jsme plány na cestu do Vietnamu zrušili. Měli jsme na paměti pouze to, že z Hanoie jsme měli koupené letenky do Dubaie, takže jsme do Vietnamu přeci jen museli odletět. Nechali jsme to ale až na večer 17.4.2018, pár hodin před naším letem: HANOI – DUBAI, který byl 18.4.2018 v 1:30 hod.
Do té doby jsme si řekli, že si budeme užívat 2 týdny v Bangkoku, ale jaká byla realita?
Počasí bylo velice suché a horké (duben je tu nejteplejší měsíc roku) – po celou dobu ke 40°C ve městě mezi rozpálenými betonovými budovami, takže předtím než jsme začali přemýšlet o nějakých výletech po Bangkoku, nám stačila cesta do supermarketu. Cestou zpět jsme byli propocení skrz naskrz, zamířili rovnou do sprchy a raději zůstali na hostelu v místnosti s větrákem (klimatizace běžela většinou jen přes noc). Byla jsem alespoň ráda, že naproti našemu hostelu byla velká tržnice pod střechou, kam jsem občas zašla pro zmrzlinu, čerstvé ovoce nebo nafotit pár snímků – tahle místa mě na podívanou nikdy neomrzí!
Na jednu věc ale budu vzpomínat moc ráda…..vzhledem k tomu, že jsme v hostelu zůstali dlouho (obvykle se zde totiž cestovatelé zdrží pouze nejnutnější dobu mezi přelety), seznámili jsme se blíže s majitelem a jeho rodinou. Byl to jejich rodinný podnik a přijali nás mezi sebe. Jako poděkování za dlouhodobý pobyt jsme si vyjednali nižší cenu, mohli jsme se v hostelu chovat jako doma (tzn. používat samostatně kuchyň, pračku apod.) a společně s nimi občas poobědvat nebo povečeřet. Musím se přiznat, že tímhle stylem se kultura, zvyky a především místní kuchyně poznává úplně jinak. Navíc se můžete dozvědět i mnohem víc, než jen to co se na veřejnosti povídá.
Třetí Nový rok – tentokrát thajský zvaný Songkran (nejvýznamnější thajský svátek)
Ano….Nový rok je tu! Pro nás letos už potřetí. Velké oslavy a prázdniny….proto jsme byli trošku zaskočeni, když nám majitelé hostelu oznámili, že jedou pryč za příbuznýma a my zůstaneme na hostelu sami. Vysvětlili nám kódy k zamykání a rozloučili se opět s větou, že se máme chovat jako doma. Pro nás to bylo něco naprosto nepochopitelného. Opravdu obdivuji jejich důvěru, protože se nebáli, že bychom jim něco zničili nebo vzali. V tomhle je ta Asie tak trošku jiný svět než u nás – oproti Evropě si myslím, že nelpí vůbec na majetku…pro ně je především nejdůležitější rodina a s ní strávené okamžiky. Vše ostatní je vedlejší.
A jak se takový Songkran slaví?
Vzhledem k tomu, jak ty oslavy vypadají….nebylo možné tak divoké oslavy nafotit. Za pár vteřin by to telefon nepřežil. Během oslav nechybí průvody v maskách a alegorické vozy. Lidé se mažou pudrem a vzájemně se polévají vodou. Děti jsou vybaveny stříkacími pistolkami, auta jsou naložena sudy s vodou, výjimkou nejsou ani hasící vozy, které chrlí vodu po lidech v okolí. Vše se nese v přátelské a veselé atmosféře.Tím že někoho polijete, mu vzdáváte respekt a zároveň ho očišťujete od všeho špatného, aby do následujícího roku vstoupil očištěn.
Byla to opravdu velká vodní asijská divočina, ale ta k těmhle oslavám prostě patří! Škoda, že nějaký podobný zvyk nemáme i v Čechách. Taková vodní párty by se v letním měsíci hodila!
