Dovětek k případu Vietnam
Kvůli již zakoupeným letenkám z Hanoie jsme museli přeletět z Bangkoku sem. Jednu věc kterou jsme řešili bylo to, zda člověk musí mít nějaký druh víza jenom proto, že přestupuje na jiné letadlo. Dívali jsme se na několik stránek včetně oficiálních – mezinárodního letiště Hanoi a zde jsme se dočetli, že pokud se pouze přestupuje, tak vízum nepotřebujete, jelikož neopouštíte letištní prostor – pouze přestupujete na jiný let. Po našem příletu do Hanoie jsme se drželi šipek s ukazatelem na TRANSFER, který nás zavedl k úředníkům imigračního oddělení a tady to nastalo.
Říkali jsme, že máme pouze přestup, že dle informací žádná víza mít nemusíme. Vzhledem k úrovni angličtiny si pracovnice přizvala kolegyni, která si nás vzala stranou a potom šla za úředníky. Po krátké době nám oznámila, že vízum mít musíme, i když zde máme pouze přestup – bude to za 150 USD/ osobu. Po téhle informaci jsme pracovnici jasně oznámili, že tolik peněz za to, že si vyzvedneme batohy a půjdeme rovnou na check-in na další letadlo, platit nebudeme. Navíc jsme dodali informaci, že jsme si o víza žádali, ale přišli nám pozdě. Martin víza ukázal v telefonu, který si půjčila a šla opět za pracovníkem imigračního oddělení. Po chvilce si nás zavolala a říkala, že víza sice máme, ale máme na nich jiný přechod do země (ANO – původně jsme měli jet autobusem na začátku dubna, kdyby to ale vyřídili včas!), takže za tu změnu místa vstupu to bude tedy 25 USD/ osobu. Opět jsem se pracovnice ptala, zda je opravdu tak velký problém, že máme jiné místo vstupu, když si jdeme jen vyzvednout batohy a zase jdeme na letadlo? Ano…říkala, že ta změna se prostě musí udělat za 25 USD/ osobu a tečka. Nakonec jsme s rozčílením souhlasili, hlavně aby nám to už vyřídili a my mohli jít. Pracovnice nás vyzvala k tomu, abychom si sedli, protože to vyřízení bude nějakou chvíli trvat. Během té doby jsme si s Martinem říkali, že už se sem ani podívat nechceme…..takovej bordel.
Po zhruba 10 minutách si nás jeden pracovník zavolal mimo přepážku a znovu se nás ptal, jak dlouho plánujeme ve Vietnamu zůstat. Stroze a s protočenýma očima jsme mu oznámili, že je 22:30 hod. a že v 1:30 hod. nám letí navazující letadlo do Dubaie, takže tu budeme jen několik hodin a nebude to ani jeden den. Potom nám ukázal ta naše e-víza, že nám je tedy vytiskl, přidal razítko a řekl, že můžeme jít.
Takže po tomhle jsem si při odchodu jen říkala…co to teda bylo? Takový zbytečný dohady a najednou to šlo i bez placení…..
Prošli jsme pasovou kontrolou, vyzvedli si batohy a šli opět přes pasovou kontrolu zpět. Vzhledem k tomu, že jsem šla první, se na mě úředník divně podíval a ukazoval, že nechápe, proč mám povolený vstup 17.4.2018, když ve stejném datu zase zemi opouštím….já jen pokrčila rameny. On zakroutil hlavou a nechal mě jít….co k tomu říct.
Nakonec jsme si s Marťou řekli, že když jsme nakonec nic navíc za víza neplatili, že je ještě šance, že se sem přijedeme podívat. Zase jsme to zhodnotili slovy, že to byla dobrá zkušenost, a že je dobře, že jsme se nenechali oškubat hned na začátku, když na nás zkoušeli vydělat za oba dva 300 USD. Dřív bych byla z toho jejich BUBUBU vykulená, ale jak se ukázalo, tak se člověk nesmí nechat dát!
