Před začátkem cesty jsme měli malou představu o tom, jak by mohlo naše cestování vypadat a probíhat. Nebránili jsme se ale i případným změnám a nechali všemu volný průběh. To je něco, co se mi na cestování líbí. Někdy se vám plány v mžiku změní a vy musíte začít improvizovat a situaci nějak vyřešit. V našem případě můžeme mluvit i trochu o štěstí, protože jsme si cestu chtěli zpestřit dobrovolničením, které nás přivedlo na jeden ostrov v Malajsii. Potkali jsme tu tak skvělou dvojici, že jsme se rozhodli po krátké pauze v dobrovolničení pokračovat. A nejvíc je na tom krásné to, že se setkání proměnilo v NOVÉ PŘÁTELSTVÍ a my našli místo, kde budeme vždycky vítaní.
Přivítání a první dny na Kawah Padi
Nejvíc nás s Martinem zajímalo, zda si na nás vzpomenou koťata, o které jsme se starali. První kdo nás poznal byl Martinův oblíbenec – černý kocour Bilis. Ostatním to trvalo trošku déle, ale večer už s námi všichni spali v pokoji a začali se tulit. Tedy kromě jedné kočky Tellur. O té jsme zjistili, že porodila 2 koťátka a šla s nimi do nové rodiny. Na Kawah Padi už tedy pobývá jedna kočka (Ikan) a tři kocouři (Bilis, Roti a Ayam).
Prvních pár dní jsme na Kawah Padi strávili s dobrovolníky z Něměcka – Cindy a Simonem. Vzhledem k tomu, že ostrov známe, nabídli jsme se, že jim ukážeme naše oblíbená místa – především tam, kde vaří, protože byli trošku zoufalí a smutní, protože našli na Tripadvisoru pouze drahé restaurace. My jsme jim ale ukázali, že místní restaurace nejsou zdaleka tak drahé jako ty nablýskané pro turisty. Vzali jsme je na místo, kde připravují typickou malajskou snídani, potom do místní restaurace nedaleko Kawah Padi, kde za dva lidi člověk zaplatí 10 RM (cca 50 kč), ukázali jim Night Market a také je vzali na večeři, kde připravují výborné místní burgery (1ks za cca 25 kč).
Po aklimatizaci a zjištění stavu resortu jsem já začala s větším úklidem kuchyně, společenské místnosti, koupelny a pokojů a Martin se rozhodl, že se vrhne na dodělání bazénu, který by si tu všichni moc přáli. Bohužel k naší smůle nastalo během května deštivé období a tak jediné co mohl udělat, bylo vyčerpávat vodu, aby hladina vody nebyla den ode dne vyšší. Mezitím tu začalo ještě jedno období – RAMADÁN.
Jak ramadán probíhá a co to vlastně je?
Ramadán je devátý měsíc islámského kalendáře, při kterém se drží půst. I když je tento zvyk převzatý od židů a křesťanů, patří mezi pět pilířů islámu. Je aktem víry, výrazem očisty, prohloubení sebeobrazu, připomenutí boží moci a duchovního spojení. Smysl půstu je přiblížení se k duchovní podstatě islámu. Během té doby se muslimové dočasně zříkávají také některých pozemských potřeb. Letos probíhá ramadán od 16.května do 14.června. Půst trvá od úsvitu do západu slunce a během jeho průběhu je muslimům zakázáno jíst, pít a přiblížit se ke své manželce či manželovi. Doporučuje se lidem větší obezřetnost a ohleduplnost při jízdě na silnici. Dále se doporučuje pozdržet se smyslových rozptýlení a projevů, hněvu, pomluv, vulgarismů, lží, závisti apod. Toto období je vhodnou dobou pro urovnání sporů a špatných vztahů. Ramadán je naopak nazýván měsícem radosti, návštěv, laskavosti, vlídnosti a štědrosti. Během tohoto období by každý muslim měl přečíst celý Korán. Přes den nikde nehraje žádná hudba, v těchto zemích panuje klid, ovšem po západu slunce začínají tzv. noční dýchánky.
Osoby, které jsou od půstu odproštěni – těhotné a kojící ženy, ženy během menstruace a v období šestinedělí, nemocní, lidé cestující na dlouhou vzdálenost a děti do doby než dosáhnou puberty.
Konec ramadánu je ukončen veselým svátkem nazývaným Íd al-fitr, který se slaví tři dny. Během svátku je naopak muslimům již zakázáno držet půst a je při něm povinnost poskytnout také pomoc chudým.
Jak se během ramadánu chovat
Tady musím poznamenat, že hodně bude záležet na tom, v jaké zemi se během ramadánu nacházíte. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v Malajsii, kde je mnoho rozdílných etnických skupin a náboženského vyznání, nemuselo být to chování v určitých ohledech tak striktní, jako např. v jiných muslimských zemích.
Cizinci a lidé jiného vyznání by neměli během ramadánu na veřejnosti jíst, pít, kouřit, žvýkat ani se nevhodně oblékat. Je pravda, že když jsme byli ve městě a měli jsme hlad, bylo opravdu těžké sehnat nějakou otevřenou restauraci nebo obchod. Jednou jsme byli už tak hladoví, že jsme nakonec zašli na rychlý oběd do McDonaldu a seděli jsme venku na zahrádce. Naštěstí jsme nebyli jediní – bylo nás tam víc a naštěstí žádný problém s tím, že jíme a pijeme venku nebyl. Jinde by se však ale mohlo stát, že na nerespektování pravidel budete upozorněni, pokutováni nebo vám dokonce může hrozit i vězení.
Shrnutí
Vzhledem k tomu, že jsme si zvykli na místní výbornou a levnou kuchyni, tak teď trošku trpíme, protože si sami musíme vařit. Sice nám to nevadí, ale v tom horkém počasí se nikomu stát u plynového sporáku nechce. Mohli bychom následovat jejich půstu a najíst se po západu slunce a během noci dosyta, ale pro mě je noční stravování nepředstavitelné. Občas mi stačí pozdní večeře a cítím se jako balvan.Každopádně se už těšíme až ramadán skončí a místní restaurace se přes den zase otevřou.
