Když se rozhodnete cestovat, většinou často střídáte místa. Zezačátku vypadalo naše cestování stejně, ale časem se z nás staly tzv. “Slow-traveleři” a naším důvodem byla Malajsie. Nedávno jsem někde četla článek, že je tato země velice nebezpečná, ale z vlastní zkušenosti musím nesouhlasit. Vždyť tu pobýváme už 7. měsíc! a víc a víc nám tahle země přirůstá k srdci. Z tohoto důvodu máte chuť ukázat zcela odlišné, ale přesto nádherné místo i svým kamarádům, rodině nebo známým. My jsme však u drtivé většiny zaslechli odpovědi ve stylu: my čekáme mimčo, my máme malého prcka a s ním by to bylo komplikovaný, stavíme si dům a máme hypotéku, je to moc daleko, nemám už tolik dovolený, je to moc drahý apod. Chápu, že každý má nějaké závazky a povinnosti, ale na druhou stranu nás to “jako cestovatele” dost mrzí, obzvlášť když dostáváme zprávy o tom, že nám závidí.
Nakonec se ale přeci jen našli 3 odvážní Robinsoni, kteří se za námi vydali. Co si budeme povídat….dřív jsem já byla ráda, když mě babička s dědou vzali na Slovensko nebo rodiče do Chorvatska. Dnes je to zase všechno jinak. Vše je snadnější, dostupnější a není nic jednoduššího než se sbalit do příručního zavazadla pod 7 kilo a vyrazit např. do jihovýchodní Asie. Moji bratránci Martin, Davča a kámoška Anička se toho nebáli a přijeli.
Co se týče jejich kamarádů a generace okolo dvacítky, tak cestování s jednou z nejlepších leteckých společností Emirates a více než měsíční pobyt v zahraničí znělo jako velká provokace, ale poznámky typu: a to budete spát v nějaký chatrči? A jak si tam budete prát? Opravdu ti stačí na tak dlouhý pobyt jenom malý batůžek? A co signál…to asi nebudeš online viď? ….jsou pro nás docela úsměvné. Představa většiny lidí o tom, jak to v Asii vypadá a že tu žijí 100 let za opicema je opravdu dost mylná. Jen pro představu: základní balíček na 6 GB internetu s neomezeným balíčkem na sociální sítě (instagram, snapchat, facebook, twitter) stojí 35 RM (v přepočtu na českou měnu necelých 200 kč). Tak uznejte, kdo je potom 100 let za opicema? 😀
Pobyt na Kawah Padi
Přivítání s námi i hostitelem probíhalo ve velkém stylu a i přesto, že je Malajsie muslimská země a konzumace alkoholu je zde pro místní zakázaná, v Duty-Free obchodech není problém alkohol sehnat. Povolení máte max. 1 litr na osobu/ měsíc. Některé značky, které jsou u nás velice drahé, se zde dají sehnat mnohem levněji.
Pokud jde o společné večery, moc ráda vzpomínám, když se odložili telefony a zahráli jsme si karty. Je to taková maličkost, ale i tak to pro nás byla změna. Vždy je lepší hrát ve vícero lidech než jen ve dvou. Zároveň jsem musela zdokumentovat i moment, kdy se kluci rozhodli zahrát si šachy. Žádný sluchátka v uších a klikání do telefonu (alespoň na chvilku). Chvílema jsem si připadala jako nějaká babička co říká – to za nás nebylo a bylo to lepší…
Kawah Padi a 4 kočky k sobě neodmyslitelně patří a i přes naše upozornění jsme se dozvěděli, že jak Davča, tak Anička jsou alergici. Pobyt ale nakonec s několika platíčky Zyrtecu přežili.
Aby si pobyt trošičku zasloužili, museli občas přidat i ruku k dílu. Kluci původně přemýšleli o tom, že budou chodit běhat nebo posilovat. My jsme jim však připravili fitko i se solárkem, takže další makačka po odvedené práci už nebyla potřeba. Kopání, přesazování banánovníků, rozdělávání dřeva z palet, pomoc v kuchyni a poslední den i mytí koupelny….zvládli toho hodně! Anička mi naopak pomáhala a vžila se do role hospodyňky, která pere, vaří, zahradničí, maluje pokoje a celkově se stará o chod “domácnosti”. VELKÉ DÍKY ZA VAŠI POMOC!!!
Po práci nechyběla samozřejmě ani zasloužená odměna. Někdy klasické “vykydnutí na pláži” (pozn. to nás naučila Anička) a dokonce jsme to občas měli i s malou zoologickou zahradou.
Myslím, že tohle nepotřebuje komentář:
Procházky po pláži s výhledem na moře…
Stravování
Další oblíbenou činností bylo poznávání místní kuchyně. Nejsmutnější pro naše Robinsony bylo zjištění toho, že v Malajsii nejsou rozšířené uzeniny a uzenářství (obzvlášť na ostrově) neexistuje. Takže např. toast šunka-sýr k snídani nepřipadal v úvahu. Jedinou možností byl jen toast se sýrem (ale vzhledem k tomu, že to není místní potravina a dovoz je z Austrálie nebo Nového Zélandu, tak si za takovou pochoutku hezky připlatíte). Stejně tak, když si objednáte jídlo v místní restauraci s masem, tak do toho započítávají všechno (kůži, kosti, maso) a je dost možné že z 5 kusů “masa” dostanete 3x kost a zbylé 2 kousky prorostlé kůží. Stěžovat si by byla hloupost, takhle to tady funguje!
Vzpomněla jsem si ještě na jednu situaci, kdy jsme naše trio vzali do restaurace, která funguje ve stylu švédských stolů. Můžete si nandat co chcete a kolik chcete. Davča se tolik těšil, že si nandá masa kolik chce, že si vzal sice krásně vypadající směs, ale místo masa v ní byly kuřecí pařátky 😀 ….no joooo ….i tohle si tu můžete naservírovat.
Za málo peněz, hodně JÍDLA aneb nákupy na nočním trhu
Jednou z možností, jak ochutnat několik druhů místních pochoutek a neutratit zbytečně moc peněz, je návštěva nočního trhu. Jednu porci jídla můžete sehnat i za 1 RM (za cca 5 kč).
Ochutnávka durianu – pro kluky nezapomenutelná zkušenost
- Typické ovoce pro Malajsii
- Lidé se dělí na 2 tábory – buď ho milujete nebo nesnášíte
- Má status ovoce, kvůli kterému se vyplatí cestovat do jihovýchodní Asie
- Většina se ale shodne, že velice zapáchá. Nejčastěji jsou vjemy přirovnány ke shnilé cibuli, česneku, výkalům, sýru Romadur nebo zápachu přezrálé Gorgonzoly ve vyhřáté místnosti
- Je s ním zakázáno vstupovat do prostředků veřejné dopravy
- Na tržištích nepotřebuje reklamu, díky jeho zápachu se o jeho přítomnosti ví v širokém okolí
Do ochutnávky čerstvého durianu jsem šla taky. Už několik měsíců jsem to typické aroma zacítila několikrát, ale nikdy jsem si nechtěla kupovat celý durian jen pro sebe. Je pravda, že jsem předtím ochutnala durianovou zmrzlinu, která byla velice výrazná, ale nebyla vůbec špatná. Ochutnávka čerstvého durianu proběhla nakonec tak, že ty chuťové vjemy celkově odpovídají popisu výše, ale osobně jsem to čekala daleko horší. Naopak klukům se ještě před prvním soustem chtělo ze zápachu zvracet a po prvním soustu k tomu neměli daleko. Do smrti na to prý nezapomenou a kdykoli jsme šli kolem restaurace, kde nabízeli cokoli s durianem (např. i McDonald tu má durianové McFlurry), tak nemůžou pochopit, jak to někdo může dobrovolně jíst.
