Rainbow Falls (Waianiwaniwa)
Vodopády na Kerikeri river poblíž města Kerikeri. Narozdíl od většiny novozélandských vodopádů, které jsou vytvářeny erozí měkkých hornin, jsou tyto umístěny na tvrdé čedičové vrstvě horniny. Je vysoký 27 metrů.
Kerikeri
Největší město v Northlandu, kde se nachází nejstarší budova v zemi. Vesnici založili průkopní misionáři Nového Zélandu, kteří ji nazvali Gloucester Town, název ale nevydržel.
Kerikeri bylo první místo na Novém Zélandu, kde byly vysazeny vinné révy. Samuel Marsden zasadil 25. září 1819 100 vinic. Ve stejném roce Charlotte Kemp zasadil první citrus a v roce 1927 byla založena první komerční výsadba passionfruitů. Kolem roku 1932 bylo vysazeno první avokádo.
Stone Store
Nejstarší dochovaná kamenná stavba na Novém Zélandu. Kamenný obchod byl postaven v letech 1832 až 1836 zedníkem, Williamem Parrottem, tesařem, Benem Nesbittem a týmem Maorů. Stavba byla z pískovce z Austrálie, místních vulkanických hornin a pálené malty.
Mission House
Dům byl dokončen v roce 1822 jako součást Kerikeri Mission Station a je nejstarší dochovanou novozélandskou budovou. Někteří tuhle budovu znají pod názvem Kemp House. Byl postaven především z kauri stromů. 23.6.1983 byl přidán do seznamu historických míst Nového Zélandu.
Honey House Cafe
To bychom nemohli být my, abychom se během cesty nezastavili opět v nějaké kavárničce. Designem, skvělou kávou i menu jsme znovu narazili na skvělé místo 🙂
Waitangi
Město umístěno v oblasti Bay of Islands v Northlandu. Je známé především díky tomu, že zde byla 28.10.1835 podespána “Deklarace nezávislosti” Nového Zélandu. Tento dokument byl ratifikován bristkou korunou následující rok (1836). O pět let později v roce 1840 zde byla podepsána “Treaty of Waitangi”.
Deklarace Nezávislosti
Deklarace nezávislosti Nového Zélandu (maorsky: On Wakaputanga o te Rangatiratanga o Nu Tireni), byla podepsaná několika náčelníky Maorů v roce 1835, a prohlásila suverénní nezávislost Nového Zélandu před podpisem “Treaty of Waitangi” v roce 1840.
Deklarace vznikla v reakci na obavy ohledně nezákonnosti britských subjektů na Novém Zélandu a v reakci na obavy, že Francie vyhlásí svrchovanost nad ostrovy.
Signatáři poslali kopii dokumentu králi Vilému IV. (vládl od roku 1830 do roku 1837) a požádali ho, aby působil jako ochránce nového státu. Deklarace nebyla koloniálním úřadem dobře přijata, a bylo rozhodnuto, že jako nápravná opatření je nezbytná nová politika pro Nový Zéland.
Existuje určitá debata o tom, zda prohlášení mělo na Novém Zélandu nějaký právní účinek. Většina právních komentátorů tvrdí, že nárok na nezávislost trval pouze do podpisu Treaty of Waitangi v roce 1840 a považují Deklaraci za historický dokument, který již nemá právní sílu.
Deklarace je vystavena v Národní knihovně Nového Zélandu, jako součást výstavy He Tohu, spolu s Dohodou Waitangi a peticí žen za trestné stíhání z roku 1893.
Treaty of Waitangi
Treaty of Waitangi (maorsky: Te Tiriti o Waitangi) je smlouva poprvé podepsaná 6. února 1840 zástupci náčelníků britské koruny a Maorů ze Severního ostrova Nového Zélandu. Stal se dokumentem ústředního významu pro historii, politickou ústavu státu Nového Zélandu a hrál hlavní roli při vytváření politických vztahů mezi novozélandskou vládou a populací Maorů, zejména z konce 20. století.
Smlouva byla napsána v době, kdy britští kolonisté a společnost Nového Zélandu vyvíjeli tlak na britskou korunu, aby na NZ založili kolonii. Zároveň žádali Maorové Brity o ochranu před vpády Francouzů. Úmyslem bylo zvolit britského guvernéra NZ, uznat maorské vlastnictví a dát maorská práva bristkým subjektům.
Novozélandská vláda prohlásila v roce 1974 den podpisu “Treaty of Waitangi” za státní svátek.
V následujícím článku se přesuneme do městečka Paihia, cestou projedeme městem Kawakawa a zakončíme další úsek cesty v Mangawhai….
