Už je to 6 měsíců, kdy se po internetu a ve světě začala viditelně šířit zpráva o viru, který se přenesl z Číny do zbytku světa. O tom, kde to všechno začalo se už zřejmě nikdy nedozvíme. Stále budou vznikat spekulace a konspirační teorie o tom, zda je virus přírodního původu, uměle vytvořený, cíleně zaměřený na redukci populace, využitý jako biologická zbraň apod.
První vlna, která znamenala pro většinu států uzavření hranic mě neděsila tolik, jako aktuálně prohíhající druhá vlna. Rozvolnění opatření, otevření hranic a povolení vycestování s sebou neslo i rizika opětovného šíření viru. Není se čemu divit, že některé státy se proti tomuto postavily po svém a hranice otevřít nechtějí. Nový Zéland je toho krásným příkladem. Premiérka prohlásila, že chce zabránit šíření viru i za cenu dlouhodobého uzavření hranic pro turisty.
Na druhou stranu státy nacházející se společně na jedné pevnině mají rozhodování mnohem obtížnější. Nejsou izolovaným a soběstačným ostrovem jako Nový Zéland.
Když s Martinem vzpomínáme na naše jednoduché cestování po Asii, občas nadhodíme, že možná budeme jednou svým dětem vyprávět o tom, jak bylo kdysi cestování po světě jednodušší. Kdo ví, jak to bude v budoucnu vypadat. Teď je vidět, že se svět rozdělil na kontinenty a cestování mezi nimi je nejisté, komplikovanější a dražší.
Žijeme s Martinem v podstatě už 6 měsíců v nejistotě a nevíme co bude dál. Obzvlášť po včerejším přesunu Aucklandu do tzv. Levelu 3 a zbytku země do Levelu 2 z důvodu 4 potvrzených pozitivních případů koronaviru. Po 102 dnech se virus potvrdil u lidí, kteří nepřicestovali ze zahraničí.
Pokud vás zajímá, jak se poslední půlrok u nás vyvíjel, čtěte dál…
Únor a nástup Niki do nové práce
V lednu ještě před cestováním jsem se snažila poptat v kavárnách po okolí našeho hostelu, zda nehledají někoho na výpomoc. A ikdyž jsem řekla, že mám baristický kurz, ale ještě jsem jako baristka nepracovala, neměla jsem šanci. Byla jsem trošku zoufalá, protože pokračovat jako housekeeper, recepční a night manažerka jsem nechtěla. 6 měsíců mi to každý den stačilo. Naštěstí se mě moje lektorka v akademii zeptala, zda nehledám práci, a pokud bych měla zájem, mohla bych nastoupit do kavárny, kterou vlastní majitelé The Barista Academy, kde jsem absolvovala kurz. A vyšlo to.
Poslední víkendový výlet v březnu
Jelikož jsem nastoupila na místo, kde jsem věděla, že práce o víkendech bude postupem času mojí pravidelnou součástí směn, rozhodli jsme se s Martinem ještě vyrazit během hezkého počasí do Zoologické zahrady v Aucklandu. Návštěvu jsme si moc užili, aniž bychom oba tušili, že to bude na dlouho dobu poslední výlet, který podnikneme….
23.3.2020 – Lockdown
Období “lockdownu” jsme přečkali v oddělené budově hostelu s manažerem a jeho partnerem. Měli jsme štěstí, že jak já tak i Martin jsme měli práci na plný úvazek a dostali jsme od vlády finanční podporu, která nám pokryla výdaje na bydlení a stravu. Pojali jsme to jako takovou hromadnou dovolenou, při které jsme budovu uklidili, opravili a celkově zkrášlili.
Zároveň jsme v dubnu oslavili alespoň symbolicky Velikonoce….
Já se zapojila do šíření kampaně #MasksForAll, měla čas protřídit nejen fotky a videa z našeho cestování, ale konečně jsem si našla i čas shlédnout tak kultovní seriál jako jsou PŘÁTELÉ (ano, viděla jsem ho poprvé) a v neposlední řadě si i na vlastní kůži zažila vystávání fronty před obchodem, které jsem znala už jen z vyprávění.
Situace s vízama
Pokud se nacházíte v rodné zemi, tak vás tohle téma úplně míjí, ale ve světě je spousta lidí, kteří jsou v místě, kde pouze studují, krátkodobě pracují, cestují atd. Za těmito účely potřebujete i platná víza. A co teď, když je ve světě krize, lety se ruší a vy nevíte, jak to v budoucnu bude vypadat dál. Já a Martin jsme měli to štěstí, že naše expirace víz byla zahrnuta do období, které bylo automaticky prodlouženo až do 25.9.2020 a měli během lockdownu a následujících levelů o starost méně.
Návrat do práce
Během lockdownu se všeobecně mluvilo o ztrátě pracovních míst, redukci hodin či personálních změn. Tak jak to vypadalo v našich případech?
Martin se do práce vrátil už během lockdownu. Údržba hostelu je zařazena do tzv. essensial work, která se smí vykonávat i v období lockdownu. Navíc Martin pracuje sám, takže i případné šíření viru je minimální. Ale z původních 40 hodin týdně nyní pracuje pouze 25 hodin.
V mojí práci se situace razantně změnila díky tomu, že jedna kolegyně se rozhodla vrátit zpět do své rodné země a další za pár týdnů po lockdownu porodila, čímž jsme měli v práci podstav a kavárna byla vytíženější než předtím. Takže oproti Martinovi jsem měla dlouhé období přesčasů a změnu pozice. Vzhledem k tomu, že majitelé otevřeli ještě jinou pobočku, jmenovali mě pro novou pobočku manažerkou. Možná to zní hezky, ale ve skutečnosti pracujete ještě víc za stejný plat, telefon musíte mít u sebe 24/7 kdyby bylo něco potřeba, i vy jako osoba musíte být kdykoli k dispozici, kdyby náhodou bylo potřeba převzít za někoho směnu a dostáváte vynadáno za něco, za co vůbec nemůžete….A že byste chtěli v sobotu nebo v neděli volno? S touhle otázkou se obtěžovat ani nemusíte, protože je odpověď více než jasná!
Červen – Bydlení
Ačkoliv jsme zezačátku byli rádi, že během lockdownu se s majitelkou i manažerem dalo domluvit, že bychom zůstali v hostelu, situace se díky koronaviru promítla především do cestovního průmyslu, do kterého neodmyslitelně patří i ubytovací zařízení. Noví cestovatelé nepřijížděli a ti staří naopak odlétali postupně zpět domů.
Celý koncept hostelu se změnil. Navíc jsme se dozvěděli, že budovu ve které jsme se nacházeli, majitelé hostelu nevlastnili, ale pouze si ji pronajímali. Pokud nemáte hosty, nepotřebujete si pronajímat více budov, protože vám stačí jedna. A tak jsme se rozhodli, že nebudeme čekat, až se nám slušně oznámí, že hostel musíme např. do jednoho týdne opustit a začali jsme si hledat nové bydlení.
Nemyslete si, že to bylo jednoduché, obzvlášť pokud jste cizinec s nejistou délkou víz. Navíc jsme hledali v centru Aucklandu. První byt na který nám někdo odpověděl se nacházel hned ve druhé ulici kousek od našeho hostelu, ale majitel se nakonec rozhodl, že akceptuje pouze jednu osobu.
A ikdyž to v první chvíli vypadalo, že to bude zase nějakou dobu trvat, než vůbec dostaneme odpověď, objevili jsme byt v mnohem příznivější lokalitě. Martinovi se zkrátila cesta do práce asi o 15 minut, já mám autobusovou zastávku od bytu asi 3 minuty, přes ulici se nachází velký park, do 50m máme velký obchod s potravinami a za 15 minut dojdeme do přístavu.
I přes všechna papírování a obvolávání jsme rádi, že to klaplo. A jen takové upozornění na to, pokud si někdy budete hledat na Novém Zélandu bydlení. Musíte mít skvělý profil na stránkách (nejlépe nekuřák, výjimečné pití alkoholu, žádné pořádání večírků, bez domácího mazlíčka) a musíte získat vhodné doporučení od zaměstnavatelů a popřípadě člověka, u kterého jste bydleli předtím.
Pro někoho to může znamenat pouze přesun z jednoho místa na druhé, ale pro nás to znamenalo víc: po více než 7 letech vztahu bydlíme sami v bytě, který máme ve společném pronájmu 🙂
A ikdyž víme, že máme starostí až nad hlavu co s námi bude dál, nepřestáváme si užívat jak podzimní tak i zimní atmosféru Nového Zélandu, která je mimo jiné mnohem příjemnější než minulý rok!
