Na začátek trocha historie
Předpokládá se, že první obyvatelé Malajského poloostrova začali postupně přicházet z oblasti dnešní jižní Číny a Taiwanu, z nichž část putovala dále na jih až na Filipíny. Tito lidé se stali předky dnešních Malajců (nazývali se Negritové) a byli etnicky podobní lidem ze Sumatry, Jávy a Filipín.
Další osadníci a obchodníci přicházeli z Indie, kteří s sebou přivezli zlato, koření, vzácné dřeviny, ale i svou kulturu a náboženství. Hinduismus a buddhismus se začal rozšiřovat po celém poloostrově, včetně chrámů a indických tradic. Ve 2. a 3. století byla založena malá lokální království inspirovaná silným indickým vlivem a jejich vládcové se začali nazývat rádžové. Indický vliv je dodnes patrný v některých malajských tradicích.
Kolem roku 1400 přichází na poloostrov skupina uprchlíků vedená princem Paramesvarou a zakládají království nazvané Melaka. Z původní vesnice královského uprchlíka se stala bohatým královstvím a mezinárodním centrem pro obchod s kořením, kontrolovala obchodní cesty v Malajském průlivu a díky umístění se rychle stala nejvlivnějším přístavem Jihovýchodní Asie.
Ve stejné době se prostřednictvím obchodníků do Melaky dostal islám a začal se rozšiřovat po celém území. V polovině 15. století se z Melaky stalo muslimské království a vládcové se začali nazývat sultány. Bohatství Melaky však brzy přilákalo pozornost Evropanů.
V 16.století připlula portugalská flotila a nastalo období kolonialismu. Později se z ní stala kolonie Nizozemska a Británie. Portugalci a Nizozemci po sobě zanechali památky a architekturu. Díky Britům se rozšířila některá anglická slovíčka do malajštiny a angličtina je zde druhým používaným jazykem. Na konci 19.století se zvyšoval příliv čínských imigrantů, kteří začali tvořit silnou komunitu. Za druhé světové války bylo území okupováno Japonskem a po jejím ukončení přinesla ve svých důsledcích konec britské koloniální vlády.
Dne 31.8.1957 získala nakonec Malajsie na Británii nezávislost a stala se samostatmým státem. První malajská vlajka byla vyzdvižena na náměstí Merdeka (nezávislosti). O šest let později se Malajsie zformovala dne 16. září 1963 spojením Malajsie a Singapuru, stejně jako východní malajsijské státy Sabah (známé jako Severní Borneo) a Sarawak na severním pobřeží Bornea. V roce 1965 byl po několika krvavých rasových nepokojích z Malajské federace vyloučen Singapur, neboť jeho většinová čínská populace a vliv Lidové akční strany byl považován za hrozbu na malajskou nadvládu a stala se samostatnou zemí.
Malajsie – oficiálně Federace Malajsie (Federální ústavní monarchie)
Země je multietnická a multikulturní. Od počátku docházelo k neshodám mezi dvěma největšími skupinami. Majoritní Malajci kontrolovali vládní pozice a zemědělství, zatímco Číňané dominovali v obchodní a průmyslové sféře. Tyto třenice a zvýhodňování Malajců stály také za neshodami s převážně čínskými Singapurem.
Vláda začala řešit napjaté vztahy mezi Malajci a etnickými Číňany a vybudovala novou národní jednotu. I přesto však stále platí, že politika je ovládána převážně Malajci a ekonomika je dominantou Číňanů.
Země je směsicí moderního světa a rozvíjejícího se národa. Svými investicemi do odvětví špičkových technologií a středního bohatství ropy se stala jedním z bohatších zemí v jihovýchodní Asii.
Politika
Hlavou státu je král, kterého volí 9 dědičných monarchů členských států dle rotačního principu na 5 let. Král plní ceremoniální funkci, jmenuje premiéra, soudce Nejvyššího soudu a velvyslance. Přijímá pověřovací listiny cizích velvyslanců, uděluje státní vyznamenání a milosti. V praxi je král jen nominální hlava státu, zatímco předseda vlády je ten, kdo má nejvyšší autoritu ve vládě. Federální vláda sídlí nově v Putrajaye.
Náboženství
Ústava uděluje svobodu náboženství, ale uznává ISLÁM jako ustanovené náboženství země. Případné vystoupení z islámu je trestné.
Lidé
Asi polovina populace je etnicky malajská, další velkými menšinami jsou Číňané, Indové a potomci původních domorodců. Obecně jsou místní lidé milí, pohostinní a trošku laxní (mají na všechno dost času).
Kultura
Jednotná malajská kultura neexistuje. Podstatný vliv má čínská a indická kultura od začátku zahraničního obchodu. Mezi další patří kultura z Persie, Arábie a Británie. V roce 1971 vláda vytvořila “národní kulturní politiku”, která definuje malajskou kulturu. Uvádí, že malajská kultura musí být založena na kultuře domorodých národů Malajsie, že může zahrnovat vhodné prvky z jiných kultur, ale islám v ní musí hrát roli. Navíc povýšila malajský jazyk nad ostatní. Tento vládní zásah do kultury vyvolal odpor, protože ostatní obyvatelé cítili, že jejich kulturní svoboda byla snížena.
Jednou z významných charakteristik kultury je oslava různých festivalů a událostí. Přestože festivaly často vycházejí z konkrétního etnického původu, oslavují je všichni lidé v Malajsii, ale celostátní pozornost mají islámské svátky (zejména půst měsíce ramadánu). Jedním zajímavým rysem během oslav je tzv. “otevřený dům”, kdy Malajci zvou během svátku rodinu, přátele a další do svého domu na tradiční pohoštění.
Ramadán (každý rok, jiný čas) – během 29 nebo 30 dnů muslimové drží půst od jídla, pití a kouření od úsvitu do západu slunce. Jeho smyslem je přiblížit se více k duchovní podstatě islámu. Cizinci a věřící jiných náboženství by v těchto zemích měli dodržovat určitá pravidla (neměli by na veřejnosti jíst ani pít, kouřit, žvýkat, ani se nevhodně a vyzývavě oblékat). Pokud turisté tyto pravidla nerespektují, mohou být upozorněni, pokutováni, a hrozí jim i vězení. Na konci měsíce je festival Eid ul-Fitr, známý místně jako Hari Raya Puasa nebo Aidilfitri.
Eid ul-Adha/ Hari Raya Haji nebo Aidiladha (každý rok, jiný čas) – je festival oběti, připomíná ochotu Ibrahima (Abrahama) obětovat svého syna jako akt poslušnosti Božímu příkazu (předtím mu však Bůh místo toho nabídl obětovat beránka). Při vzpomínce jsou během festivalu obětována zvířata a rozdělena na tři části: jedna třetina je dána chudým a potřebným; poslední třetina příbuzným. Během festivalu nosí muslimové nejhezčí tradiční oděv.
Čínský Nový rok (kolem ledna / února) – jedná se o jeden z nejvýznamnějších a nejslavnějších festivalů a zahrnuje největší každoroční masovou lidskou migraci na světě. Novoroční festival je spojován s několika mýty a zvyky. Okna a dveře jsou vyzdobeny červenými barvami a páskami s populárními tématy “štěstí”, “bohatství” a “dlouhověkost”.
Deepavali/ Diwali (kolem října / listopadu) – hinduistický festival světla Thaipusam, který pochází z klasické Indie a je jednou z hlavních kulturních oslav mezi hinduisty. Diwali symbolizuje duchovní “vítězství světla nad temnotou, dobro nad zlem a poznání nad nevědomostí.” Největší průvod v zemi se odehrává v Batu Caves, severně od Kuala Lumpur. Muži nesou vyzdobené oltáře k chrámu s náboženskými háčky propíchnutými v kůži. Tato schopnost je přičítána božské intervenci a náboženskému zápalu. Ženy se připojují k průvodu a nesou na hlavě hrnce mléka.
Wesak (kolem května / červen) – budhistický svátek, Buddhisté oslavují tři významné události v životě Buddhy – jeho narození, osvícení a odchod z lidského světa. Slavnost začíná za úsvitu, když se oddaní shromažďují v buddhistických chrámech. Oslava je zdůrazněna světelným průvodem.